Osady

Brod (německy Prode) leží 5 km severně od Jaroměře a 10 km jihovýchodně od Dvora Králové nad Labem. Brod je jednou z místních částí, které spadají pod správu obce Heřmanice. Jak je patrné z názvu katastrálního území – Brod nad Labem, naše obec se rozprostírá v malebném údolí podél řeky Labe, a to na obou jejích březích, které jsou spojeny nejen dvěma mosty, ale jak již název napovídá také brodem umístěným v mělké části koryta. V obci stojí celkem 38 obytných domů a žije zde celkem 100 obyvatel. Většina původních obydlí je koncipována jako zemědělská stavení obklopující centrální dvorek.

Obec je obklopena téměř třemi sty hektary lesů, luk a polí, které nabízí spoustu možností ke klidným procházkám. A kdoví možná při jedné z nich potkáte některý ze vzácných druhů fauny či flóry. Pro nejednoho místního bude totiž překvapením, že právě náš starý známý Weinberg alias „Valterák“ je ochránci přírody velmi ceněnou lokalitou. Tato teplomilná stráň přezdívaná jako „Ještěrčí ráj“ je totiž domovem asi 150 druhů denních i nočních motýlů, zpěvného ptactva, pozoruhodných rostlin a plazů. Lokalita je od roku 2003 v péči Českého svazu ochránců přírody, konkrétně akční skupiny JARO Jaroměř, která se v roce 2013 velmi zasadila o záchranu tohoto křehkého ekosystému před jistou zkázou.[1] Tento spolek má do budoucna odvážné plány, např. vytvoření soustavy jezírek a tůní pro obojživelníky a vážky, vytvoření naučné stezky a vypásání vegetace divokými koňmi z Exmooru, kteří jsou již k vidění na josefovských lukách. Pokud byste měli zájem se o Ještěrčím ráji dozvědět více či spolku JARO Jaroměř jakkoliv pomoci určitě navštivte jejich stránky: https://www.jarojaromer.cz/jesterci-raj/.

V obci můžete také narazit na tři tesané pískovcové pomníky, a to pomník Staudeho, křížek na malém mostě, křížek na rozcestí. Zajímavou a svým stylem v obci ojedinělou je budova bývalého obecního úřadu stojícího naproti brodu. Tento dům je hrázděný, což je typ zdění, který využívá dřevěné trámové konstrukce. Prostor mezi trámy je vyplněn dřevěnými tyčkami tzv. loučemi omazanými hliněnou maltou, cihlami, nebo kameny. Zdivo je omítnuto, ale trámy jsou ponechány odkryté a vytváří tak typickou podobu hrázděného zdiva. Tento styl není v Česku příliš běžný. Můžete jej vidět v západních a severních Čechách, v oblastech bývalých Sudet a zcela běžně v Německu.

Brod v historii

Minulost obce je historicky pevně spjata s vedlejší obcí Heřmanice. První zmínku o obci můžeme tedy datovat do roku 1352, kdy byl proveden zápis v zemských deskách, který označoval toto území jako samostatné zemanské zboží v držení hradeckého purkrabího Ruperta. Dle zápisů z jedné rodinné kroniky byly v minulosti při kopání v blízkosti obce nacházeny hliněné urny s popelem, což vypovídá o osídlení této krajiny již v období před naším letopočtem.

Na východním břehu řeky Labe se tyčí kopec zvaný Tanzberk (Taneční hora). Zde postavil své nové sídlo Pašek z Heřmanic a na Tanzberku, který roku 1409 koupil Krabčice a okolní obce od Jana Švába z Chvalkovic. Pašek zde přebýval v letech 1413 – 1416. V držení Plesů z Heřmanic a na Tanzberku byl Brod až do přelomu 15. a 16. století. Dnes již po sídle není jediná známka, dle pověsti se mělo jednou na tomto hradě tak tancovat, až se celý propadl do země.

16. století bylo obdobím častého střídání majitelů, majiteli byli Zdeněk Salava z Lípy, Jindřich Berka z Dubé a Jiřík Gerštorf z Gerštorfu, který prodal Brod společně s Heřmanicemi roku 1520 městu Jaroměři. Po stavovské bouři v roce 1547 byly obce Jaroměři zkonfiskovány. Dalším v řadě majitelů byl Jan z Pernštejna, který tvrz v Heřmanicích a přilehlé obce dále prodal Janovi Hostinskému z Valdštejna za 3250 kop grošů. Jan se za svůj život sice třikrát oženil, ale měl pouze jedinou dceru Kateřinu, která zemřela v mladém věku. Odkázal tedy Brod a okolní vsi Vilémovi z Valdštejna, svému synovci. Tento kraj byl v držení Valdštejnů s přestávkou okolo roku 1600 až do roku 1623.

Roku 1623 směnil Albrecht z Valdštejna tuto část svého panství s Marií Magdalenou Trčkovou (roz. Lobkowicz), která jej připojila ke svému panství hradišťskému. Vynikala skvělým obchodním talentem i svou sličností, na své poddané však byla přísná a lakotná. Nebyla proto v přílišné oblibě, o čemž vypovídala také její přezdívka „zlá Manda“.

Zápis v rodinné kronice dále zmiňuje dobu selského povstání (1770 – 1780), kdy lid postihla veliká bída. V lesích, které obklopují Brod a další vísky, v té době řádila velká tlupa loupežníků, která silně obtěžovala okolní vesnice. Jednou v létě měl přijít jeden z lapků na statek a žebrat uzené maso, které v té době nebylo. Selka mu nabídla alespoň suchý chléb. Lapka odmítl, a tak byl ráznou selkou ze statku vykázán. Při odchodu prohodil cosi o červeném kohoutu. Tu noc prý celý dřevěný statek i s dobytkem lehl popelem. Po tomto činu se sedláci z okolí domluvili a vyrazili na velké tažení na les, kde měla tlupa loupežníků pobývat. Byli ozbrojeni tím, co dům dal…motykami, vidlemi, sekerami, provazy atd. Obklíčili celý les a dopadli bandu lumpů i s jejich vůdcem Špetkou. Někteří byli ubiti na místě, zbytek byl svázán a odveden do Jaroměře k soudu.

Obyvatelstvo Brodu bylo až na obyvatelé dvou domů zcela německého původu. Na vesnicích se však mluvilo německým dialektem (zvaným mezi místními „haťalácký“), kterému pravý Němec často špatně rozuměl. Následně byl Brod označen jako Sudetoněmecké území a roku 1938 na základě Mnichovské dohody podstoupen hitlerovskému Německu. Po válce, kdy odešli téměř všichni obyvatelé německé národnosti, byly domy a pozemky přiděleny novým obyvatelům, kteří o domy projevili zájem.

Děkujeme panu Stanislavu Piroutkovi za možnost nahlédnout do rodinné kroniky.